Všechno, co víte o upírech je nesmysl
Klasický obraz hradní zříceniny na vrcholu skalnatého kopce, uvnitř temná chodba vedoucí do pavučinami opředené krypty, kde od úsvitu do soumraku leží v rakvích nehybní upíři? Hloupost. Upíři jako noční živočichové, kteří se můžou proměnit v netopýry a pro které sluneční světlo znamená smrt? Omyl. Že prý krucifix a hlavičky česneku odeženou nemrtvé? Raději to ani nezkoušejte.
Místo toho si představte kultivovanou rodinu upírů, která se ve dne stýká se smrtelníky, řídí rychlá auta, nikdy nespí a patří k váženým členům společnosti. Představte si scénář, ve kterém se upíři vyhýbají slunečnímu svitu jen proto, že lidem odhaluje jejich skutečnou podstatu - bledá pokožka upírů odráží sluneční světlo jako záři tisíců třpytících se diamantů.
Představte si "studené" jako evoluční stupeň, jehož původ halí mlhou záhadná prehistorie. Zapoměňte na legendární noční bytosti s tesáky sajícími krev a vnímejte upíry takové, jací skutečně jsou - jako překrásné bytosti.
Tak to jsou novátorské příspěvky k upírské tradici stanovené Stephenií Meyerovou ve Stmívání, jejím prvním románu, vydaném v roce 200
. Příběh je vyprávěný z pohledu sedmnáctileté Isabelly Swanové, jejíž rodiče jsou rozvedeni a která se právě přestěhovala z matčina domu na předměstí Phoenixu ve Scottsdale k otci do Forks ve státě Washington, malého městečka na Olympijském poloostrově, jež se neustále utápí v proudech deště. Pro Bellu, jak si raději nechává říkat, je to návrat na místo, kde trávila většinu prázdin a které ona nenávidí, ale její otec, policejní ředitel, vždycky miloval. Zapíše se do střední školy ve Forks a brzy si všimne Culllenových, dětí místního uznávaného lékaře. Bylo by těžké je přehlédnout - oblékají se a vypadají jako manekýni a Edward Cullen, Bellin soused na hodinách biologie, je ze všech nejkrásnější. Nikdo netuší, že jsou upíři. Bella se s Edwardem sbližuje postupně a odhaluje jeho tajemství, dozvídá se, že Cullenovi učinili rizhodnutí živit se krví divokých zvířat, ne lidí. Žertem si říkají "upíři - vegetariáni". Jednoho vzácně prosluněného dne Edward Belle odhalí svou pravou podstatu, ukáže jí, jak se jeho pokožka třpytí ve slunečním světle, předvede jí svou sílu a rychlost a vysvětlí, jak cítí lidskou krev - a ona ho o to víc miluje. Edward v Belle našl spřízněnou duši, její opojná vůně ho ale mučí a musí se přemáhat, aby se jeho milovaná nestala jeho kořistí. Bella vidí v Edwardovi ztělesnění síly, s tváří a tělem oživlé antické mramorové sochy - "Edward ... nádherný jako mladý bůh," vzdychá a je tak zamilovaná, až si začíná pohrávat s myšlenkou, že by si ji Edward měl vzít a udělat z ní upírku, aby spolu mohli žít věčně.
Pro čtenáře zanechá Stmívání Bellu a Edwarda balancující na ostré hraně touhy. Kniha se stala fenoménem mezi bestsellery New York Times a jako sága pokračovala v dílech Nový Měsíc, Zatmění a Rozbřesk. První titul vyvolal zájem Hollywoodu a adaptace Stmívání, režírovaná Catherine Hardwickovou a uvedená společností Summit Entertainment, se koncem roku 2008 dostala do kin.
Myšlenka, kterou to všechno začalo, napadla Meyerovou ve snu, což je způsob, jak vzniklo mniho uměleckých děl. Například tragický doktor Frankenstein a jeho monstrum vznikli v mrákotném stavu devatenáctileté Mary Wollstonecraftové Godwinové (budoucí paní Shelleyové). Viděla "Bledého studenta kacířských způsobů", znechuceného při při prvním znamení života té lidské věci, kterou vytvořil, jak prchá do své ložnice, kde se modlí, aby propadla zpět do "mrtvé hmoty". Když ale otevře oči, spatří, jak toto příšerné stvoření rozhnuje postelové závěsy.
Zvláštním případem je spisovatel Robert Louis Stevenson, který během churavého dětství a hořečnatého spánku pronásledovaný nočními děsy, z nichž jediným únikem bylo probuzení s křikem. Stevenson tvrdil, že v dospělosti tento "němý půlnoční strach" spoutal ve svých vyprávěních, pro která mu jeho lidičky "Brownies", jak jim říkal, poskytli prostřednictvím dřímající mysli zpeněžitelné nápady. Tak tomu bylo i tu noc, kdy ho probudila manželka, protože křičel ze spaní. Stevenson, poněkud podrážděný, že ho vyrušila, jí řekl: "Zdál se mi pěkný strašidelný příběh." Z jeho noční můry vznikl Doktor Jekyll a pan Hyde.
Den, kdy se zrodilo Stmívání - 2.červen 2003
Na rozdíl od pompézní okázalosti spolku Shelleyové z éry romantismu a Stevensonových celoživostních nočních můr život Stephenie Meyerové nevěstil sny o upírech. Narodila se v Connecticutu v roce 1973, ale když jí byly čtyři, přestěhovala se její rodina do Phoenixu. Mezi sourozenci to měli pěkně rozdělené na tři chlapce a tři dívky, Stephenie byla prostřední z dívek. Jako teenagerka navštěvovala střední školi v módním Scottsdale, "ten typ, kde se jaždý podzim vrací do školy pár holek s novými nosy a na studentském parkovišti najdete porche," vzpomíná. Získala stipendium National Merit, které jí zaplatilo studium angličtiny jako hlavního předmětu na Univerzitě Brighama Younga, škole, která "důsledně a hrdě" zastává poslední místo na seznamu lepších škol státu, dodává Meyerová s uspokojením. Se svým manželem se zběžně seznámila v prvním roce, kdy její rodina přijela do Phoenixu, ale trvalo šestnáct let, než došlo na bouřlivé námluvy, které vedly ke svatbě a po více než deseti letech ke třem synům.
Pro Meyerovou se vše změnilo onu noc, kdy jí živý sen zavedl na lesní louku, na které spatřila docela obyčejnou dívku s úchvatně krásným upírem, jak spolu vášnivě diskutují. "Doznání, třináctá kapitola Stmívání, je v podstatě přepisem mého snu." přiznává Meyerová. Dodnes si pamatuje datum svého snu, noc, kdy se zrodilo Stmívání, 2.června 2003, protože následujícího dne začínaly jejím synům lekce plavání. Celý den jí pak pronásledovalo nutkání napsat příběh nesourodého páru z lesní louky. Vlastně se z toho snu nikdy úplně neprobudila.
Upíří tradice a legendy nás provázejí už od starověku, téměř každá společnost měla svou představu o těchto bytostech, často to byly nepokojné duše pijící krev svých obětí. Moderní dascinace upíry však má ppravděpodobně svůj počátek v jedné bouřlivé noci nad Ženevským jezerem ve Švýcarsku a vile, která se právě stala útočištěm lorda George Gordona Byrona, krásného, geniálního básníka, jehož z Anglie vyhnaly skandály propírající jeho nechvalně známé záliby a zádumčivá melancholie. Právě tu noc, kdy venku zuřily přívalové deště, Byron, spolu s dříve zmíněnou Mary W. Godwinovou, jejím milencem a budoucím manželem básníkem Shellym a jistým doktorem Johnem Polidorim trávili půlnoční čas vyprávěním strašidelných příběhů o nadpřirozenu a vyhlásili soutěž o to, kdo napíše nejlepší povídku v tomto duchu. Podle hodnocení následujících generací vyhrála Mary s Frankensteinem, Polidori však stvořil Vampýra, vydaného anonymně v roce 1819. Vzorem mu měl být zádumčivý Byron, jehož osudová, temná a romantická povaha představu upíra naplaňovala.
Od té doby svět viděl mnoho divadelních her o upírech, až přišel v roce 1897 román Brama Stokera Dracula, čerpající svou vypravěčskou DNA v kravavé vládě Vlada III., který žil na hradě v Transylvánii a za jehož vlády byly stovky tureckých zajatců naraženy na kůl. Vladův heraldický znak obsahoval draka, což v místním jazyce rovněž znamenalo ďábel - dracul. V novém století pak filmový průmysl umožnil vykouzlit ještě hrůzostrašnější podoby nemrtvých, především v podání herce Bély Lugosiho a jeho aristokratického hraběte Draculy.
Režisérka Stmívání Catherine Hardwicková na své tvůrčí cestě za filmovou adaptací rovněž sledovala stezku prastaré legendy do upířích společenství. "Jeden z důvodů, proč má série Stmívání takvou odezvu, může spočívat v tom, že mýtus upírů je hluboce zakořeněný v lidské psychice," říká Hardwicková. "Mnohé staroveké kultury měly své mýty o upírech - od Indonésie přes Čínu a Egypt po Jížní Ameriku. Řada příběhů popisuje ženy, které ztratily své děti nebo zemřely při porodu a potom v noci bloudily po zemi a působily zlo mezi živými. Některé jsou nádherně hrůzostrašné a určené k tomu, aby udržely děti doma. Rumunské vládní dokumenty ze čtrnáctého století podrobně líčí otevírání upířích hrobů. Dokonce i praxe kremace mohla být motivována přáním zabránit mrtvým, aby se vrátili do království živých. Objevila jsem nákresy speciálních rakví se zabudovaným zařízením - kůlem, který měl probodnout srdce mrtvoly, kdyby se pokusila uniknout."
Existují teorie o tom, proč se upířím mýtům podařilo zasáhnout tak hluboko do společenského vědomí. Joel Schumacher, režisér Ztracených Chlapců, filmu o upírech, kteří terorizují výletní město na kalifornském pobřeží, podal nejpřesvědčivější vysvětlení: "Myslím, že jeden z důvodů, proč jsou upíři stále přitažliví, je, že jsou jako jediní netvoři opravdu sexy."
A v tom spočívá zvláštní přitažlivost Stmívání. "Existují stovky filmů o upírech, ale Stmívání jsem nikdy nechápal jako film o upírech," říká Greg Mooradian, filmový producent, který Stmívání objevil. "Upíři ve skutečnosti nejsou nic jiného než návnada, motor, který pohání příběh o zakázané lásce."
Hledání knihy s potenciálem stát se filmovým hitem bylo vždy příslovečným hledáním jehly v kupce sena, dodává Mooradian. Stmívání mu přinesl vyhledávač knih v New Yorku, ještě když to byl surový rukopis redigovaný Megan Tingleyovou pro Little, Brown ad Company. "Neexistuje způsob, jak předpovědět budoucnost knihy. Musíte se řídit svými instinkty. Když čtu knihu pro dospívající, musím si většinou představovat, jestli by čtení bavilo patnáctiletou dívku. Hned na začátku rukopisu Stmívání mě překvapilo, jak moc mě to bavilo, jak absolutně mě to pohltilo, přesto že jsem si uvědomoval, jak velice jsme zvdálený těm, které má kniha oslovit. Moje reakce mi řekla, že tohle je víc než jen kniha pro dospívající dívky. Byl to první, neredigovaný pokus autorky, ale já jsem dokázal přehlédnout jeho nedokonalosti, protože téma příběhu a postavy byly tak úžasné. Obsahovala všeobecně známé motivy jako Romeo a Julie, které jistě knihu ovlivnily. Hned mě napadlo, že je to výborný základ pro film . vypadalo to jako nejlepší nápad, jaký kdy kdo zpracoval. Přesto by v tu chvíli nikoho nenapadlo, že se stane hitem mezi dívkami a zapůsobí na každou mladou čtenářku v Americe tak silně, jak to v současné kultuře nemá obdoby."
Mooradian odnesl Stmívání Karen Rosenfeltové, prezidentce výroby u Paramountu. "Greg byl tak přesvědčený, odhodlaný vrhnout se do boje, jistý si tím, že to bude vhodná licence jak pro knižní vydání, tak pro film," vzpomíná Rosenfeltová.
V dubnu 2004 si MTV Films Paramount na projekt zajistili předkupní práva a najal scénáristy. Vznikly však komlpikace - Paramountem otřáslo to, co Mooradian nazývá "absolutní výměna stráží", která znamenala odchod vedoucí produkce Rosenfeltové. Zatímco nastupvalo nové vedení, Stmívání v tomto
Mezitím filmová společnost Summit Entertainmment, která se po nějakých dvacet let specializovala na zahraniční distribuci a spolufinancovaní produkce, usilovala o postavení kvalifikovaného studia a hledala slibné projekty. "Stmívání se probudilo z letargie, protože Greg jako producent jím byl neobyčejně zaujatý a dělal kolem toho velký rozruch," říká Rosenfeltová. "Měla jsem schůzku s Erikem Feiglem, prezidentem Summitu, a on se mě zeptal, jestli nevím o nějakém projektu, kterému by se mohl věnovat a který by Paramount byl ochotný pustit. Řekla jsem mu, že by se měl zaměřit na Stmívání."
Tou dobou už předkupní práva Paramountu pomalu vypršela. Summit o práva zažádal a získal je v únoru 2006. Stmívání se tehdy stalo jeho stěžejním projektem, poznamenává Rosenfeldová, která je zaslouženě výkonnou producentkou konečné verze filmu.
Stmívání se opravdu rozjelo, když vzbudilo pozornost režisérky Catherine Hardwickové. Ta se v minulosti podílela na produkci filmu Vanilkové Nebe (2001), jehož byl Summit distributorem, a jejím režisérským debutem byla Třináctka v roce 2003, po které následovaly Legendy z Dogtownu (2005). Hardwicková vzpomíná, že když byla v porotě filmového festivalu Sundance v roce 2007, zašla si na oběd s vedením Summitu Patrickem Wachsbergerem a Erikem Feigem. "Byli velice milí a obdivovali Třináctku. Zřejmě uvažovali o tom, že by ji financovali, a litovali, že to neudělali. Erik řekl: Tohle byla jedna z věcí, která nám unikla. Pozval mě, abych se s nimi sešla a pokusili jsme se spolu udělat film."
Dostal se jí tak do ruky scénář Stmívání, i když jen raná verze vytvořená společností MTV Films Paramount. "Scénář mě fascinoval, ale úvodní strana představuje Bellu jako hvězdnou atletku, jako nějakou závodnici," vzpomíná Hardwicková. "Bella je přitom nemotorná! Není žádná sportovkyně, ale nemehlo. Je to obyčejná holka, právě proto se s ní ztotožňujeme. Ke konci scénář vypadal jak z Chalieho Andílků s FBI a tryskáči. Řekla jsem lidem ze Summitu: "Musíte se řídit románem." Tak jsme se vrátili k Stepheniiným slovům."
Byl to logický krok, Greg Mooradian souhlasil, protože tehdy už kniha byla slavná a stejně tak i její autorka. "K čemu měnit něco, co samo o sobě dokonale fungovalo? Tou dobou, kdy se do toho Summit vložil, už bylo jasné, že je třeba držet se původního textu."
Mantrou tvůrců filmu byla věrnost románu. Meyerová, která schyvalovala závěrečnou verzi scénáře (od Melissy Rosenbergové), si však zárověň uvědomovala staré dobré pořekadlo, že snímek má hodnotu tisíce slov - tak například dlouhé pasáže textu, ve kterých Bella popisuje Edwardův krásný obličej, lze shrnout do jednoho záběru. "Prostě jsme knihu přeložili do filmového jazyka," vysvětluje Hardwicková.
"Román musel projít zestručněním pro kino, museli jsme ho vyvařit až na jeho podstatu. Ve filmu můžeme ukázat víc záběrů, proto mým záměrem bylo udělat příběh méně niterný. Když jsme narazili na pasivní obraz, snažili jsme se najít způsob, jak ho přetvořit ve vizuálně aktivní scénu. Stephenie nám dodala spousty úžasných podnětů, má cit pro to, jak Bella věci vnímá, a dokáže to vyjádřit lépe než kdokoli jiný. Při práci na scénáři se Stephenie vyjařovala i k méně podstatným technickým záležitostem, které by možná změnila ve své první knize ... Avšak stejně jako kniha, i my pouze tlumočíme Belliny myšlenky, film ukazuje jen to, co vidí ona."
Obsazení herců bylo tvrdým oříškem, protože zástupy fanoušků Stmívání si už utvořily své představy o tom, jak by měly postavy vypadat. Konkurzy se nemohly odehrávat ve vzduchoprázdnu, protože z herců obsazených do hlavních rolí Belly Swanové a Edwarda Cullena musela na plátně vyzařovat chemie, kterou jsou postavy v knize nabity. První výběr padl, vzpomíná Mooradian, na Kristen Stewartovou, která dosud hrála ve filmech Úkryt a Útěk do divočiny a která by byla po většinu natáčení přesně v Bellině věku. Mooradian byl sice výběrem Kristen nadšený, Roberta Pattisona však viděl jen jako Cedrika Diggeryho z filmu Harry Potter a Ohnivý Pohár a moc šancí mu nedával. Ale Pattison si za rolí šel a všechny získal. "Dělal pro to nemožné," vzpomíná Mooradian, jak na sobě herec pracoval, aby se dostal Edwardovi pod kůži a pochopil jeho povahu.
Greg Mooradian se podílel na filmu jako producent od přípravných po dokončovací práce. Během nejdůležitějšího natáčení byl na místě, jak mu to jen čas dovoloval. Tou dobou už pracoval současně na dalším projektu v Los Angeles. Hardwicková povolala ostříleného Wycka Fodfreyho, který byl producentem jejího filmu Příběh zrození (2006), aby se podílel na každodenní práci při hlavním natáčením.
Když Godfrey nastupoval, produkce se právě chystala na náročné natáčení exteriérů. Godfrey, který měl zkušenosti s adaptací knih pro film, schvaloval rozhodnutí produkce držet se věrně románové předlohy. "Když mě Catherine najala, v prosinci (roku 2007) jsem si přečetl román Stmívání a scénář. Líbilo se mi, že se scénář téměř otrocky držel textu knihy. Věřím, že se má vycházet vstříc fanouškům, zajistit, aby byli spokojení, a na základě toho pak můžete příběh dále rozvíjet. Odchylky si u příznivců knihy nezískávají důvěru. V případě Stmívání se Meyerová podílela na přípravě scénáře - to bylo okamžitě patrné. Jestliže je tato kniha tak oblíbená, pak to má svůj důvod, proto udělějme film z této knihy, ne prostě jen nějaký další snímek o upírech.
Lákalo mě i to, že budu opět spolupracovat s Catherine," dodává Godfrey. "Ona je velice vizuálně zaměřená. Když spolu něco probíráme, je pro ni nejjednodušší si to nakreslit. Tahle schopnost producentovi velice pomáhá, protože i když je třeba kresba nedokonalá, vidíte, co má na mysli. Ona třeba zajde do svého vlastního šatníku a návrháři kostýmů přinese ukázky látek - takový je její smysl pro detail. Avšak hlavní důvod, proč byla Catherine skvělou volbou pro režii Stmívání, spočíval v tom, že její filmy pravdivě zachycují emoce dospívajících, nezralost jejich prožitků. Co tento žánr odlišuje od ostatních filmů, je právě jeho syrovost a emoce, cítíte, že se tu odehrává opravdový milostný příběh."
Hardwicková si do Stmívání přinesla vyjímečné schopnosti. Vyrostla v jihotexaském městečku McAllen na hranicích s Mexikem a v roce 1980 zakončila pětileté studium architektury promocí na Texaské univerzitě v Austinu. Hardwicková vypráví, že v jižním Texasu postavila asi stovku budov a s uspokojením poukazuje na komplex 120 městských domů, navržený do každičkého detailu, od tříakrového rybníku po terénní úpravy a "pasivní solární princip", podle kterého jsou budovy orientovány tak, aby těžily ze slunce a směru větru. Tento projekt však byl vyjímkou. "Architektura je svou podstatou konzervativní. Stojí spoustu peněz, tvoří objekty trvalé hodnoty a pro klienty je důležitá možnost tyto objekty znovu zpeněžit. Navíc po mně často pouze chtějí, abych opakovala to samé. Když mě jedna paní žádala, abych potřetí prohodila umístění ohřívače vody s místem její pračky, přihlásila jsem se do vysokoškolského programu filmové školy UCLA se specializací na animaci.
Jednou večer jsem byla tancovat v hollywoodském klubu. Tam jsem se setkala s producentem Allanem Sacksem, který práve připravoval skateboarďácký film nazvaný Thrashin. Protože jsem předtím pracovala jako architektka, napadlo ho, že bych mohla v jeho filmu dělat interiéry. Pro své oddělení jsem dostal rozpočet pět tisíc dolarů. Mí zaměstnanci přespávali u mě na podlaze nebo v sítích zavěšených ve služebním voze. Pro natáčení scén se záporáky jsme použili opuštěné kokainové doupě a stali se tak trnem v oku benátského gangu, prtože jsme naším graffiti přemalovali jejich značky. Přesto mě to chytlo. Zásadní změna mého myšlení jako architektky spočívala v tom, že zatímco v projektu, architektura musí být vše čisté, dokonalé a krásné, když připravujete interiéry, snažíte se vystihnout určité postavy - jak žijí a dýchají, jejich záliby a jejich prožitky. Jako architektku by mě odpuzovalo, kdyby si někdo do domu, který jsem navrhla, dal olezlý oranžový kobereček, ale při přípravě interiérů mně to může připadat jako přesně ta pravá věc, která vypovídá o životě postavy. Začala jsem se zamilovávat do odlupujících se nátěrů a hromad starých novin."
Kromě věrného následování knižní předlohy prosazovala režisérka další rozhodující zásadu, totiž natáčení ve skutečném prostředí. "Učili mě představovat si věci vizuálně," vysvětluje Hardwicková. "Skutečné prostředí a scéna postavená tak, abyste měli pocit, že vstupujete do ložnice opravdové osoby, do místnosti, kterou někdo skutečně obývá, může dodat příběhu velkou hloubku a v mnohém ho doplnit."
Ačkoli tým pro speciální efekty během přípravných prací vyzkoušel digitální kameru, produkce natáčela na klasický film. I když má svět Stmívání nepopiratelné fantazijní prvky, nemělo se stát filmem natočeným ve studiu před neutrálním pozadím, které by umožnilo počítačové dotvoření prostředí.
"Zastávám názor, že s použitím CGI (počítačové grafické imaginace) by se mělo šetřit," říká Hardwicková. "Jestliže máte skutečnou scénu, nepotřebujete počítač. Možná budete potřebovat nějaké drobné kouzlo v rohu, ale tři čtvrtiny toho obrazu budou skutečné. Jestliže to, co vidíte, je skutečné, budete to také vnímat jako skutečné."
Její hlavní kameraman Elliot Davis točil nejen její první film, ale rovněž Legendy z Dogtownu z roku 2005 a Příběh zrození, Mezi vedoucími oddělení a pracovníky Stmívání byli i další veteráni z produkce Hardwickové. Umělecká maskérka Jeanne Van Phueová a vlasová stylistka Mary Ann Valdesová už pracovaly na Dogtownu, supervizor reálů James Lin dělal průzkumy pro film The Monkey Wrench Gang, který by Hardwicková ráda natočila, a dekoratér scén Gene Serdena napočítal dvacet let jejich spolupráce.
Pro Stmívání se plánovaly vizuální efekty - v rozsahu zhruba 250 záběrů - se supervizorem vizuálních efektů Richardem Kiddem a jeho týmem ze společnosti z Los Angeles, jehož práci řídila jeho produkční Petra Holtorfová, zatímco klíčovými záběry přispěly CIS Vancouver a Industrial Light + Magic (ILM), známá společnost pro vizuální efekty, která se proslavila Hvězdnými Válkami. Kousky filmové magie měla vytvářet pokud možno filmová kamera se supervoïzorem speciálních efektů Andym Wederem, který právě dokončil práci na speciálních efektech pro Piráty z Karibiku: Na Konci Světa, koordinátorem kaskadérů a režisérem druhé skupiny byl Kai Chung Cheng, vetrán hongkongských akčních filmů.
Jak tomu u produkce bývá, ve skupině herců a ostatních členů štábu vznikla jedinečná chemie. Každý jednotlivec tohoto uměleckého média, ve kterém tolik záleží na spolupráci, si přinesl své vlastní jediněčné zkušenosti a každý měl osobní zážitky a příběhy k vyprávění. Vznik filmu, rozdělený na přípravné práce, hlavní natáčení a dokončovací práce, poznamenal scvrkávající se harmonogram moderní filmařiny. Od okamžiku, kdy Hardwicková dostala první scénář Stmívání v kanceláři Summitu, produkce sprintovala k pětačtyřicetidennímu hlavnímu natáčení, které začalo v březnu 2008. Ve chvíli, kdy natáčecí tým balil a Hardwicková se vracela do Los Angeles, aby zahájila dokončovací práce, viselo nad ní jako Damoklův meč datum uvedení do kin.
Nebylo jednoduché plánovat filmování na skutečných místech popsaných v románu. Hardwicková se jednou zeptala Meyerové, proč příběh umístila na americké severozápad, konkrétně do malého města Forks ve státě Washington. "Upíři hledají místa, kde je nejméně slunce," vypráví Hardwicková, "proto Stephenie pátrala po nejdeštivějším místě kontinentálních Spojených států, kde by bylo nejméně slunečního svitu ročně - a vyšlo jí Forks."
